|
|
|
|
ČR není bezpečným ostrůvkem Právo: V posledních dnech jsme opakovaně ujišťováni, že zpravodajské služby nemají informace o tom, že by Česku hrozilo riziko nějakého teroristického aktu. Promiňte pane řediteli, ale takové informace patrně neměly ani služby španělské, turecké, ruské, možná ani americké a teroristé přesto zaútočili. Lze brát vůbec takováto ujištění vážně? J. Lang: Pokud bych chtěl zareagovat v nadsázce, tak pak vám odpovím: co vám zbývá. Nicméně to, co říkáme my, zní, že nemáme informace o tom, že by se u nás něco podobného chystalo. Nehovoříme o tom, zdali tady nebezpečí je, nebo není. A to je dost podstatný rozdíl. Právo: Jinými slovy: tajné služby sice nemají žádné informace, ale riziko zde existuje. To zní docela alibisticky. J. Lang: Události v Moskvě, Istanbulu, Casablance, Madridu se staly a my děláme vše, abychom zjistili, kdy, jakým způsobem by mohlo k něčemu podobnému dojít u nás. Obecně pracujeme tak, že vycházíme z analýz, dokumentujících, proč k útokům došlo jinde ve světě. Z toho děláme prognózy a do nich zasazujeme události následující. A o toto opíráme své tvrzení, že teď, aktuálně, nám žádné nebezpečí nehrozí. Právo: Co znamená aktuálně? Dny, týdny, měsíce? J. Lang: Prognózy jsou pochopitelně jak krátkodobé, tak dlouhodobé, ovšem čím delší prognózy, tím větší možnost omylu. Musím ale připomenout, že naše služba je odpovědná za území České republiky. Mým úkolem je zjistit, zdali na našem území není subjekt či subjekty, které by něco takového plánovaly. Zde mohu hovořit s velkou jistotou. Samozřejmě jestliže nějaký turista, který nemusí na pohled vypadat jako Arab, překročí hranice a něco takového provede, pak už máme problém. K tomu potřebujeme informace buď od našich rozvědek, nebo partnerských služeb. Ty nám musí říci: tento člověk může mít určité vazby. A naší povinností v tomto případě je se o něj "postarat". To děláme. Právo: Řekl jste s velkou jistotou, že na našem území nejsou subjekty, od kterých by hrozilo nebezpečí. Půjčíme si proto citace z výroční zprávy BIS za rok 2002, kde kontrarozvědka tvrdí, že nejvýznamnější riziko představují na území ČR aktivity islámských radikálů a výrazně se zvýšilo riziko násilného nebo teroristického aktu. To se situace za necelé dva roky tak zlepšila? J. Lang: Musím připomenout, že za tu dobu se něco stalo. Např. to, že byl zásah v Iráku, který zásadním způsobem změnil míru rizik. Před dvěma roky jsme hovořili o možném nebezpečí v souvislosti s připravovaným útokem na budovu Rádia Svobodná Evropa. Poté, co ČR opustili lidé, kteří se touto věcí zabývali, riziko v tomto polevilo. Ovšem jinde zůstalo. Samozřejmě ale objekt RFE svou dislokací nadále považujeme za riziko. Právo: Chcete říci, že v Česku již nejsou rizikové skupiny, a nemluvme jen o muslimské komunitě, od kterých by nějaké nebezpečí hrozilo? J. Lang: Žijeme v otevřené společnosti. Kdybych to chtěl zjednodušit, tak lék na terorismus je známý všem: ostnaté dráty, výjezdní doložky, žádná literatura, cenzura. Ale v takové společnosti bych žít nechtěl. Takže obecně mohu říci, že k nám jezdí lidé, z jejichž návštěvy radost nemáme, ale oni nic neprovedli. Nemáme proti nim důkazy a nemáme právo je kádrovat. Je-li důvod pro zásah naší služby, tak musíme mít hmatatelné důkazy. Domněnky a spekulace nestačí. Právo: Takže má BIS přehled o pohybu konkrétních rizikových osob, které k nám nejen přijíždějí, ale mohou zde žít již delší dobu? J. Lang: Kdybych tvrdil, že máme přehled o všech, bylo by to směšné. Přijíždějí k nám milióny lidí. A souhlasím s vámi, že svět se upírá na muslimský svět, avšak já tvrdím, že nejde o boj naší a muslimské civilizace. Stejně tak tvrdím v této souvislosti, že armáda se nemá upírat na minulou válku. Hlídáme letadla, protože v USA se stalo něco s letadly, teď budeme hlídat vlaky, protože se něco stalo v Madridu s vlaky, za chvíli budeme hlídat auta, když se něco stane s autem. Ale to přece není ta cesta. Navíc nikde není psáno, že terorista musí mít oděv jako muslim. Mohamed Atta, známý to atentátník, také nevypadal na teroristu. Právo: Nakousl jste velmi vážnou věc: nejen v Česku, ale i jinde se vždy po teroristickém útoku zvýší bezpečnostní opatření, která ale časem ochabují, až se situace nakonec dostane k normálu. Ovšem teroristé zřejmě nebudou hlupáci, aby se pokoušeli o útok právě při takových opatřeních. Vždy si počkají, což ukazují všechny předcházející události. Neukazují proto zvýšená bezpečnostní opatření spíš na slabiny bezpečnostních složek než na jejich schopnosti? J. Lang: Máte pravdu, přesně tak stojí otázka. Možná to bude znít trochu cynicky, ale když se něco stane, je to vždy výsledek nějaké činnosti. Naše práce se musí upírat před takové události. Pro nás sice madridské události znamenají zvýšenou činnost, ale nikoli zásadně. Jinými slovy v prognózách, o kterých jsem hovořil, žijeme tím, že se to může stát za hodinu, za den. A tak vybíráme informace. Ona následná bezpečnostní opatření přirovnávám k úlu. Někdo na něj zabouchá, vyletí včely, ale jen blázen se k němu bude přibližovat. Vždy je proto potřeba znát pozadí útoku. Právo: Bývalý šéf vojenské rozvědky Šándor tvrdí, že dříve nebo později nás podobný teroristický útok nemine. Souhlasíte s ním? J. Lang: Bohužel souhlasím. Zároveň ale sdílím přesvědčení, že to bude v co možná nejvzdálenějším okamžiku od této chvíle. To je i naše snaha. Ale samozřejmě že je možné, že se dostaneme na seznam míst, kde bude zájem provést útok. Nejen proto, že Česká republika má někde nějaké vojáky, ale třeba i proto, že se nám tady žije dobře. ČR není bezpečným ostrůvkem v moři problémů. My jsme součástí toho moře. Jen tu právě neprobíhá žádná smrtelná akce. Právo: V poslední době se zahraniční tajné služby víc orientují na pronikání svých agentů mezi rizikové skupiny, zatímco u nás tomu tak není a zdá se, že stále spoléháme na odposlechy a další operativní postupy. Proč? J. Lang: Myslím, že nemáte správné informace. Ale to je vše, co vám k tomu řeknu. Právo: Minulý týden nám odmítl ředitel civilní rozvědky odpověď na otázku, zda Česku hrozí nějaké riziko kvůli hokejovému šampionátu, neboť je to záležitost vnitřních služeb. Ptáme se tedy vás. J. Lang: Neznám člověka, který by vám dnes řekl, že taková událost by nemohla být vybrána jako cíl útoku. Nicméně můžeme vyjít z analýzy a prognózy. Událost je to významná, nicméně přehnaně vysoké riziko zde není. Pochopitelně je nutné provést všechna opatření pro ochranu lidí. Kdybyste se ovšem zeptaly na olympiádu v Řecku, tak to je něco jiného. Taková událost k útoku svádí. Právo: V uplynulých dnech jste se ve vládním výboru pro zpravodajskou činnost shodli na potřebě přijetí protiteroristického zákona. Vy sám jste k tomu řekl, že by měl dát možnost bezpečnostním složkám přijmout kroky účinně odvracející nebezpečí. Co si pod tím představit? J. Lang: Před námi stojí úkol zabránit případnému teroristickému útoku. K jeho splnění se snažíme získat potřebné pravomoci. Proto říkáme: chcete-li po nás to a to, my k tomu potřebujeme ty a ty předpoklady. Stačí se podívat do zahraničí. Právo: Neodpověděl jste ale na otázku. Zeptáme se proto znovu. Uvažujete o tom, že by bezpečnostní složky mohly odposlouchávat bez soudního povolení, že by mohly shodit mobilní sítě, že by měly přístup do nejrůznějších databází atd.? J. Lang: Začnu mobilní sítí. Představte si situaci, že získáme informaci, podle které je ve vlaku přijíždějícím na hlavní nádraží nálož, která má být odpálena mobilem. V tu chvíli je třeba okamžitě jednat a zajistit, aby v dané oblasti prostě signál nebyl. Je to naprosto elementární věc, kterou potřebujeme. K odposlechům si vymyslím příběh. Ve dvě hodiny v noci mi zavolá francouzský kolega a sdělí mi, že zadrželi člověka, který při výslechu uvedl, že za šest hodin dojde k teroristickému útoku na více místech Evropy a také v Praze. To je všechno. Kolegové nám pak ještě oznámí, že u dotyčné osoby zajistili telefonní seznam, v němž jsou tři čísla do ČR. V tu chvíli nás honí čas. Za současné situace já pojedu v noci do úřadu, zpracuji písemnou žádost, opatřím ji číslem jednacím, zavolám soudce, pošlu pro něj auto. Soudce přijede, žádost prostuduje, vydá povolení a teprve pak jedeme na útvar policie, který pro nás odposlechy dělá. Právo: Vy si myslíte, že takový postup je v krizové situaci operativní? J. Lang: Jak se pak podívám do očí lidem, kteří přijdou o své blízké jen proto, že jsme časově nezvládli zákonné administrativní úkony? A pokud jde o databáze, ano, v některých případech bychom do nich potřebovali vstoupit. Ale jak bude nakonec zákon vypadat a zda vůbec vznikne, je otázka politiků. My pouze říkáme, že hledáme pro splnění našich úkolů odpovídající řešení. Právo: Je vůbec ale samostatný protiteroristický zákon třeba? J. Lang: Jelikož je tento zákon přijímán v řadě demokratických zemí, pak je zapotřebí minimálně vést diskusi o tom, zda by byl prospěšný. My svým zákonným povinnostem dostojíme vždy i bez něj. Jsme informační služba, takže získáme informaci a v určité fázi rozpracování ji předáme někomu s výkonnou pravomocí. My nikoho nezatkneme, nic nevypneme. Naší snahou je, aby předaná zpráva měla co nejvíce zpravodajské hodnoty. Nemůžeme si dovolit říci policii - francouzský kolega nám sdělil, že sem přijede terorista, nevím, kdo to je ani co chce udělat, ale je tady. To by nám policisté poděkovali. Dát zpravodajskou hodnotu takové informaci je smysl naší existence. A jde o to, jaká cesta k tomu vede, jaké k tomu budou dány podmínky. A podmínky by měly být úměrné tomu, co se dnes děje. Státy, které obdobný zákon mají, vědí proč. Kdybychom chtěli u nás zavést jen desetinu toho, co platí v USA, byli bychom odsuzováni za to, že jsme totalitním státem. Přesto to tam funguje. Protože oni mají hroznou zkušenost a snaží se předejít jejímu opakování. Právo: Již dlouhá léta ale narážejí požadavky na zvýšení pravomocí tajných služeb na odpor politiků. Argumentují přitom, že ruku v ruce s tím by musela jít absolutní kontrola činnosti služeb parlamentem. Přistoupili byste na ni? J. Lang: Už mnohokrát jsem řekl, že účinnou kontrolu zpravodajské služby vítám. Má to však i svá ale. Zásadním je to, že bych nemohl být ve službě, která by sdělovala jména svých zdrojů informací komukoli. Vzpomínám si v této souvislosti na jednu parlamentní stranu, která jí už není (republikáni - pozn. red.), jejíž zástupce v kontrolním orgánu pro práci BIS prohlásil: Vše, co se tady při jednání dozvím, zveřejním. S jakou důvěrou tam tedy ředitel BIS může jít? Dnes je to jinak a naše pracovní vztahy s kontrolním orgánem jsou dobré. Nevidím žádný problém ve sdělování informací poslancům. Ale otázka stojí tak: zda informace, kterou předám, skončí v komisi a nedojde k jejímu vyzrazení. Pokud by k němu mělo docházet, pak bychom museli některé akce předčasně ukončit. Byl bych proto rád, aby stejný Damoklův meč v případě prohřešků proti zákonům, jaký visí nad námi, visel i nad kontrolory. Protože poslanec je na rozdíl od nás chráněn imunitou. Opakuji, kontrola mi nevadí, protože nám může posloužit někdy jako arbitráž, která ve sporných případech musí říci - oni postupovali správně. (zhovárali sa Naďa Adamičková, Marie Königová) |